Poprvé na okruhu s Okruháři.cz

Tak jsem se konečně dočkal. Je 14. července 2019 a já mám možnost vyzkoušet si něco nového. Na tenhle den se těším už od Vánoc. Ano, právě dnes se poprvé svezu na okruhu. A to hned na Masarykově okruhu v Brně. Vstupenkou do světa rychlosti a adrenalinu se pro mě stal poukaz na „Okruhový den na SPZkách”, který pořádají Okruháři.cz, zaměřující se na první seznámení motorkářů s jízdou na okruhu.

Začínáme

Den začíná pro mě s tátou brzy ráno, přece jen z Plzně do Brna to chvilku trvá. Cesta se Shiverem naloženým na přívěsu naštěstí ubíhá rychle a na parkoviště v areálu automotodromu přijíždíme mezi prvními. Oficiálně je příjezd podle harmonogramu plánován na 9:00 a až do 10:15 probíhá registrace a technická přejímka.

Po vyřízení formalit dostávám samolepku se svým jezdeckým číslem a skupinou. Vzhledem k tomu, že jsem na okruhu poprvé, zařazují mě do poslední skupiny D. Jak se později ukáže, tohle rozdělení vůbec nic neznamená, takže nemá cenu být ukřivděný, na ukázání schopností je času dost. Následuje technická přejímka, kterou bez problému procházím.

Teorie nesmí chybět

Od 10:30 do 12:00 čeká v učebně všechny účastníky kurzu přednáška o teorii jízdy na okruhu. Slovo si bere instruktor Roman, který umí kromě předání znalostí i pobavit. Obsah přednášky je zaměřen na techniku jízdy, jako je správný posez nebo zvolení jízdní stopy, techniku motorky a dozvídáme se i o významu všech vlajek, které nám můžou traťoví komisaři ukázat.

Dle programu následuje další velice důležitý bod – oběd. Je na něj vyhrazena hodina. Většina účastníků kurzu jde do GRID Restaurantu hned vedle parkoviště.

Na polygonu

Konečně se jde jezdit. Všichni přejíždíme na cvičný polygon schovaný uvnitř okruhu, kde se všechny čtyři skupiny postupně vystřídají na čtyřech stanovištích. Na každém cvičení skupina stráví rovnou hodinu. Jízdy na okruhu jsou dle časového plánu na programu od 18 do 20 hodin.

Zastavit se musí

Moje skupina začíná na stanovišti nazvaném „brzdy”. Smyslem je začít brzdit na označeném místě a u druhé značky zastavit. Jezdí vždy dvě motorky najednou, každou sleduje jeden instruktor, který hned po zabrzdění předá jezdci zpětnou vazbu. Jednoduché, ne? Ne pro všechny.

Tohle cvičení jsem absolvoval už v motoškole Sršeň a dávno si zvykl na správné provedení, takže instruktor pro mě žádné připomínky neměl. Základem je před zmáčknutím brzdy úplně zaklapnout plyn a spojku zmáčknout až krátce před zastavením, aby motor pomáhal s brzděním co nejdéle. Důležité je mít správně nastavenou brzdovou páčku, abyste si při brzdění nechtěně nepřidávali plyn.

Dostávám se do tempa

Druhé stanoviště „stopa” je určené k tomu, aby jezdec dokázal zvolit správnou jízdní stopu a trefoval vrcholy zatáček. Cvičení probíhá na malé, krátké dráze, kde jindy trénují děti na těch nejmenších strojích. Na vnitřním okraji dráhy jsou kužely, kolem kterých se má jet co nejblíže. Na dráhu se jezdí po čtyřech a vždy po několika kolech je na řadě další čtveřice. Moc rychle tady jet nejde, ale i tak mě to baví, i když ne vždy se mi povede zatáčku zvládnout úplně dokonale.

Chce to pohyb

Na řadu přichází „housle”. O co jde? Jedná se o jakousi osmičku, jen s tím rozdílem, že se trasa ve středu nekříží. Vyznačená dráha tedy připomíná tvar houslí (samozřejmě bez krku, jeho obrys by asi nikdo objíždět nechtěl). Tvar houslí opět objíždí čtveřice neustále dokola a po chvíli dochází ke střídání. Oproti klasické osmičce je tohle cvičení složitější, protože vyžaduje více pohybu a není ani chvilka na odpočinek. Neustále se střídá obrátka na jednu stranu a menší oblouk ve středu houslí na druhou stranu.

Na jedné půlce

A je tu poslední stanoviště před vrcholem dne. „Kruháč”. Na tohle cvičení slouží malá dráha, jejíž dominantou je asi 270stupňová zatáčka, takže dost připomíná kruhový objezd. Kruhový objezd se skvělým povrchem a bez pomalého provozu. Taková zatáčka je ideální k trénování jízdní pozice v náklonu, protože se před zatáčkou můžu připravit, a pak si během dlouhého průjezdu na správný posez zvyknout. A co je hlavní – především se tady učí vysedávání, které je na okruhu prakticky nutností. Někteří si dávají i kolínko, protože to ale jsou moje první „vysedávací pokusy”, mně se to nepodařilo.

Zdá se, že mi to šlo

Základní trénink končí a všichni se přesouvají zpátky na parkoviště. Kdo potřebuje, může si jet natankovat na benzínku v prostorách okruhu. Pokud ráno přijedete s plnou nádrží, tak to ale není třeba, při tréninku se toho totiž příliš nenajede, spíš prostojí.

V krátké pauze probíhá rozřazení do dvou skupin – rychlejší a pomalejší. Těm rychlejším instruktoři lepí na motorku žlutou samolepku. Na mém Shiverovi se objevila taky. 🙂 Jsem za to rád, ale trochu se bojím, abych na dráze nezdržoval. Přece jen tu jsou zkušenější jezdci, navíc s výrazně silnějšími stroji, a ve skupině je asi čtyřicet motorek.

Na Masarykově okruhu

A je to tady! Mířím k depu. Před první jízdou není moc času, harmonogram je neúprosný. Zapínám kameru a už čekám na výjezd na trať. Vyrážím. První kola se jezdí v malých skupinkách za instruktory, kteří ukazují ideální stopu. Začíná se trochu volněji, ale tempo se neustále zrychluje, pro správnou stopu je prostě třeba mít tu správnou rychlost. Po druhém kole se instruktor od naší skupiny odpojuje a teď už je na každém, aby jel, jak umí.

Jsem nabitý adrenalinem a jízda mě neskutečně baví. Snažím se na Shiverovi pořádně hýbat a zužitkovat poznatky z tréninku. Jízda na motorce opravdu není jen o tom sedět a točit zápěstím. Rozhodně ne na okruhu. Příjemným zjištěním je, že na dráze je místa dost pro všechny. Čtyřicet motorek se na více než pěti kilometrech patnáct metrů široké dráhy skoro ztratí. Za celou první jízdu mě předjedou snad jen tři silnější motorky, a to ještě na rovinkách. I mně se asi dvě předjetí podaří.

Nesmí se to přehánět

Za dvacet minut jsem se na dráze sotva rozkoukal a už se podél trati objevují červené vlajky, které značí konec. V depu zjišťuji, že někdo v průběhu jízdy nezvládl jednu z posledních zatáček. Na okruh se vydává druhá skupina a za chvíli odjíždí první sanitka. Bohužel dnes ne jediná. I ve druhé skupině někdo nezvládl řízení. Celkem dnes došlo ke čtyřem pádům. Instruktoři si nevzpomínají, že by jich někdy bylo tolik. Vzhledem k tomu, že jsou okruhu připraveny dvě sanitky a bez přítomnosti alespoň jedné se nesmí jezdit, nabíráme skluz oproti časovému plánu.

Musíme čekat na příjezd další sanitky a také na úpravu dráhy. To má za následek, že místo plánovaných tří jízd po dvaceti minutách, každá skupina nakonec jede pouze dvakrát.

Lepší než v televizi!

Při svojí druhé jízdě, která je tedy tou poslední, mám nepříjemnou bilanci trochu v hlavě, ale není prostor nad tím příliš přemýšlet, po klidnějším zahřívacím kole dávám Shiverovi zase pořádně zabrat. Velkou část jízdy se držíme tři, čtyři motorky pohromadě, párkrát se předjedeme, nebo předjedeme někoho dalšího, za chvíli si někdo zase troufne na nás. Tohle mě fakt baví!

Shiver nezklamal

Oficiálně se na tomto kurzu časy neměří, podle videa jsem se však dostal pod tři minuty. Konkrétně na 2:58. Vím, k chlubení to úplně není, na druhou stranu jsem byl na okruhu poprvé a také jsem zdaleka nejel naplno, především před zatáčkami jsem ubíral plyn a začal brzdit s opravdu velkou rezervou. A i když nechci Shivera shazovat, protože mě jízda s ním pořád ohromně baví, okruhovka to prostě není a na tak velký okruh bych snesl stroj z jiné výkonové kategorie.

Stejně mu patří uznání za to, jak se s okruhem popasoval, v náklonech byl jako vždy dokonale jistý, brzdy bez chyby a neskrýval své odhodlání. Na obrovské trati, jakou brněnský Masarykův okruh bezpochyby je, jsem se Shiverem ostudu určitě neudělal.

Hodnocení

Jak bych zhodnotil „Okruhový den na SPZkách” od Okruháři.cz? Pokud přemýšlíte o prvních zkušenostech s jízdou na okruhu, tohle je ta správná cesta. Při teorii se dozvíte plno základních informací k jízdě. Spoustu věcí, které zde Roman říká, už jste třeba slyšeli nebo četli jinde, stejně jako já, ale určitě se dozvíte i něco nového a opakování důležitých základů také není na škodu.

I cvičení na polygonu mají něco do sebe. Škoda je, že se vzhledem k docela velkému počtu účastníků dost čeká. I přesto máte šanci si vše několikrát vyzkoušet a před jízdami na okruhu se pořádně rozhýbat. Při nácviku od instruktorů okamžitě dostáváte zpětnou vazbu, na co se máte při dalším pokusu zaměřit, což dost pomáhá.

Už nepřemýšlejte. Jeďte!

A jízda na okruhu? To prostě musíte zažít. S jízdou na silnici to vůbec nejde srovnávat. Šířka dráhy a minimální „provoz” vám dodají na sebedůvěře. Bát se nebudete, to ani nesmíte. Jen doporučuji při jízdě nemyslet na hlouposti a soustředit se pouze na vaši jízdu a zachovat si respekt. Kvůli několika sekundám na kolo nemá (pro okruhového začátečníka) smysl riskovat nedobrovolný průzkum blízkého okolí trati.

Návrh na malou změnu

Jeden malý nápad. Líbilo by se mi cvičení na „kruháči” snímat kamerou, aby se každý jezdec mohl ihned po dojetí podívat, jak na tom doopravdy je. Přeci jen vidět se na fotce nebo videu je asi nejlepší přesvědčovací prostředek k tomu, že to jde ještě lépe. Zlepšovací návrh jsem napsal do hodnocení kurzu, které mi po něm přišlo do mailu. Takže pokud se na některém z dalších kurzů s touhle vychytávkou setkáte – nemáte zač. 🙂

Jak mě to napadlo? Při jízdě na okruhu jsem si myslel, že už víc vysedávat skoro nejde. Fotky zveřejněné na webu o týden později mě vyvedly z omylu…