Kolem osmé ráno vyrážím se svým Shiverem z Plzně směrem na Tchořovice. Čeká mě totiž absolvování kurzu Motoškoly Sršeň. Cestou ještě tankuji u benzínky ve Lnářích a už přijíždím na tchořovické letiště. Jsem tu jako první z absolventů, instruktoři ale již mají vše nachystané na výuku, kužely jsou rozmístěné pro praktický nácvik toho, co se dozvíme při teoretické části výuky.
V přátelském duchu
Jen co si sundám helmu, mě všichni přítomní instruktoři, Pepa „Sršeň“, Lukáš a Petr, přátelsky přivítají. Vzápětí mi Pepa říká, že bych měl mít řídítka posunutá o kousek níž, abych měl nad Shiverem lepší kontrolu při řízení, a při prohlídce motorek mi je proto trochu posunou. Nic nenamítám, on je tady odborník. Za chvíli jsme na letišti již čtyři účastníci z plánovaných pěti, ale pátý ne a ne dorazit. Je už po deváté, musíme začít.
Trochu teorie
Slovo si bere Pepa a podrobně nám vysvětluje správnou údržbu a nastavení motorek a techniku jízdy. O obsahu velmi poučné „přednášky“ nemá příliš cenu psát, protože to by měl každý, kdo o to má zájem, slyšet přímo od něj, a mít možnost se na cokoliv zeptat.
Jen prozradím, že i z pouhého příjezdu na letiště instruktoři poznali, co kdo dělá špatně, a kupodivu bezchybně nepřijel nikdo z nás. Chyby tedy rozebíráme ještě před praktickou částí. Mezitím Lukáš s Petrem zkontrolovali naše motorky a až na přelitou nádržku brzdové kapaliny u litrového Raptora jsme celkem obstáli. Mně při prohlídce nepatrně snížili řídítka, jak slíbili, opravdu jen o kousek, maximálně o centimetr. Změna mi nepřijde příliš výrazná, ale přece jen je to trochu jiné, lepší.
Jde se na to
Po teoretické části se rozdělíme do dvou skupin. Na starost mě dostal Lukáš a celou dobu je velmi příjemný a stále radí, co, a především jak, zlepšit. Ve dvou se střídáme při kroužení osmičky vyznačené z kuželů. Jeden vždy chvíli jezdí a s druhým Lukáš rozebírá jeho chyby a zároveň ukazuje, jestli to má nebo nemá být tak, jak to zrovna dělá ten, co jezdí. Stejně tak to probíhá i u skupiny vedené Petrem, který má na starosti dva absolventy na cruiserech.
Pepa se v těchto chvílích stará o focení. Fotografie, které jsou později zveřejněny na Facebooku Motoškoly Sršeň, mají především dva úkoly. Jedním z nich je samozřejmě to, že slouží jako příjemná vzpomínka na výuku a druhým, důležitějším úkolem, je ukázat absolventovi jeho chyby. Při pohledu na fotografii sami vidíte, co by se dalo ještě zlepšit. A přitom si to při jízdě ani neuvědomíte.
V reálném provozu
A konečně se připravujeme všechno, co jsme si vyzkoušeli na uzavřeném letišti, vyzkoušet i na silnici v běžném provozu. Mě si vybral přímo Pepa, že pojedu s ním. Paráda! Vyjíždíme na asi 130 kilometrů dlouhý okruh, který instruktoři perfektně znají, takže před každou zatáčkou mi Pepa přesně ukáže, kdy mám podřadit, kam se mám dívat atd. Protože mě celou dobu sleduje v zrcátku, hned po projetí zatáčky přichází zpětná vazba, kdy přijde buď pochvala, nebo mi naznačí, co bych měl zlepšit.
Cestou jsou naplánovány asi čtyři zastávky na benzínkách, kde se chyby rozebírají podrobněji, a instruktor dává rady, jak danou věc zlepšit. Bohužel na jednu ze zastávek nedorazil účastník s litrovým Raptorem, kterému vypověděla službu elektrika v motorce, a tak musel výuku předčasně ukončit.
Kurz končí tam, kde začal, takže se všichni vracíme na tchořovické letiště. Fotíme ještě poslední společnou fotku a vydáváme se domů plní nejen dojmů a zážitků, ale především zkušeností a znalostí, navíc s mnoha užitečnými radami.
Kurz skončil, učení nikoliv
Samozřejmě, že jezdit dobře, se nikdo nenaučí za den. Na kurzu se především naučíte, co a jak byste měli správně dělat, a jak se dále v budoucnu zlepšovat. Pak už nezbývá nic jiného než jezdit a jezdit, jinak se rychlá, plynulá a bezpečná jízda na motorce zkrátka naučit nejde.